Mezi problémové chování psů můžeme řadit takové, které je více či méně podmíněné pohlavním hormonem, testosteronem. Přítomnost tohoto hormonu ovlivňuje dospělé nebo i dospívající psy samce a má zásadní vliv na jejich sexuální chování. Příkladem může být nevhodné močení, toulání se nebo utíkání, projevy sexuálního chování jako je naskakování, štěkání a další známky dominance nebo agrese.

Toto popsané chování je zcela normální pro divoké psy, kteří musí hájit svá teritoria, bránit si své samice, musí neustále bojovat o postavení ve smečce a také o možnost pářit se a mít potomky. Naši domestikovaní psi už nic z toho dělat nemusí, dnes se pohybují v naprosto odlišném prostředí. Žijí s námi a s našimi rodinami v našich domovech a projevy jejich pudového chování pak bývají spíše jen na obtíž.

Přestože jsme součástí jeho smečky a náš pes se snaží v této smečce přirozeně projevovat, z lidského pohledu se nám zdá jeho hormonálně a sexuálně podmíněné chování mnohdy jako nevhodné až trapné. Ve skutečnosti jsou problémy s chováním jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé dávají své psy pryč nebo se jich pokoušejí zbavit. Pes, který se nechová podle představ svého majitele, se pak dostává do situace, kdy si s majitelem nevytvoří dostatečně silné pouto a nenaplní očekávání, že má být nejlepším přítelem člověka. V důsledku toho není nakonec šťastný ani pes ani jeho majitel.

Hlavní problémy s chováním u psů samců jsou:

Nevhodné močení. Projevuje se často vyšší frekvencí močení psa na svislá a podle něj významná místa, podmíněné jeho touhou označit si svoje území.

Sexuální chování. Mnoho psů se snaží naskakovat na různé předměty. Nejčastěji se může jednat o plyšové hračky, jiné psy nebo dokonce i na jejich majitele. Někdy psi mohou při tomto chování i ejakulovat.

Toulání a utíkání. Psi samci se často potulují ve větších vzdálenostech od domova, jen aby našli fenku, se kterou by se mohli pářit. Často bývají vystaveni nejrůznějším rizikům, včetně toho, že mohou ztratit cestu domů.

Projevy dominance a agrese. Psi samci se častěji projevují štěkáním a někteří se snaží vyvolávat v psích smečkách různé drobné potyčky až nebezpečné rvačky.

Projevy tohoto nevhodného chování mohou mít u psa mnoho příčin, proto je nutné, aby veterinární lékař vašeho psa důkladně vyšetřil a zhodnotil všechny souvislosti.

Nevhodné močení může být jednoduše přirozené chování ovlivněné testosteronem, ale může být také projevem inkontinence nebo infekce močových cest.

Sexuální chování, jako je naskakování, je často způsobené snahou psa vyjádřit své sexuální potřeby. Ale ne každé skákání po lidech je ovlivněné testosteronem, může to být také chování původně naučené, resp. špatně odnaučené.

Toulání je často způsobené snahou psa vyhledat hárající fenku, ale může být také projevem jeho loveckých instinktů, špatně naučeným přivoláním nebo i možnou jinou poruchou v jeho chování.

Dominance a agresivita je velmi složitý stav. Vysoké hladiny testosteronu mohou vést až k agresivnímu chování vůči jiným psům, naopak nízké hladiny vyvolávají zvýšenou agresi ze strachu. Dá se to zjednodušeně vysvětlit tak, že zatímco testosteron může agresi podněcovat, zároveň může podporovat sebevědomí a vyrovnané chování psů a snižovat tak jejich agresivní projevy.

Váš pes může v závislosti na příčině potřebovat buď pomoc veterinárního lékaře, pokud se jedná o infekci močových cest nebo inkontinenci, nebo pokud by se jednalo o poruchu chování, může potřebovat individuální přístup a behaviorální terapii. Pokud je však chování vašeho psa zcela normální a přirozené, jen je společensky nevhodné až nežádoucí, můžeme vám nabídnout další možnosti – nejlepším řešením často bývá snížit u psa hladinu testosteronu, který je za toto jeho chování zodpovědný. Nabízí se dva způsoby, jak toho lze dosáhnout.

Chirurgická kastrace - Při chirurgické kastraci jsou psovi odstraněna varlata, aby nemohla dále produkovat hormon testosteron. Vzhledem k invazivní povaze zákroku nese ale chirurgická kastrace i určitá rizika. Nehledě na to, že se jedná o proces trvalý, který nelze vrátit zpět, pokud třeba svůj názor změníte nebo pokud nejste s efektem kastrace spokojeni.

Medikamentózní řešení - mnohem snadnější a k psovi šetrnější je metoda použití implantátu, který se aplikuje pod kůži zvířete, podobně jako když se označuje mikročipem. Z implantátu se dlouhodobě uvolňují látky, které blokují chemické signály směřující z mozku do varlat. Výsledkem je, že se funkce varlat dočasně zastaví a přestanou produkovat testosteron i sperma. Pes tak vlastně prochází pubertou v opačném směru: jeho varlata se zmenšují a jeho sexuální touha a nežádoucí chování, které bylo ovlivněno testosteronem, pomalu ustupuje. Účinek implantátu trvá obvykle 6 měsíců a po této době by měl být implantát nahrazen novým. Pokud se majitel již nerozhodne k opakované aplikaci, varlata postupně obnoví svoji funkci a pes se začne vracet ke stejným fyzickým i psychickým projevům, jako před použitím implantátu. Díky této metodě si může každý ověřit, zda by jeho psovi chirurgická kastrace pomohla nebo ne. Pokud by tato zkušební kastrace neměla požadovaný efekt a neomezila nebo nezabránila by problémovému chování, naštěstí by nezanechala na psovi žádné trvalé následky, protože je to metoda plně reverzibilní. Stejně tak, pokud by se vyskytly nějaké nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou na příklad zvýšené projevy strachu nebo agrese, i tyto by pak vymizely s koncem účinnosti implantátu.

Pokud i u vašeho psa zpozorujete projevy nežádoucího samčího chování, stále jsou možnosti jak mu pomoci! Neotálejte ale dlouho, čím déle trvají, tím složitěji se pak odstraňují. Proto se co nejdříve obraťte na vašeho veterinárního lékaře.