Utíkání nebo toulání je přirozené chování většiny psů. Nejčastěji bývá způsobeno vysokou hladinou samčího pohlavního hormonu, testosteronu. Přítomnost tohoto hormonu ovlivňuje dospělé nebo i dospívající psy samce a má zásadní vliv na jejich sexuální chování.

U divokých psů je toto chování zcela normální a je nezbytné pro zachování dalších generací. Touláním na větší vzdálenosti se pes snaží najít fenku, se kterou by se mohl pářit. Domestikace psů ale vedla ke změně prostředí, ve kterém se při svém toulání pohybují, jako jsou města nebo vesnice a toto jejich pudové chování je může často dostat i do velkého nebezpečí.

Psy, kteří se toulají nebo se snaží utíkat, může potkat srážka s autem nebo jiným dopravním prostředkem. Smutným faktem je, že nekastrovaní psi bývají autem usmrceni mnohem častěji než psi kastrovaní. Dalším rizikem je samozřejmě i to, že se toulaví psi mohou ztratit, bývají odchyceni, zavezeni do útulků a pokud nejsou načipovaní, těžko se pak znova shledávají se svým majitelem.

U psa samce ovlivňuje testosteron jeho sexuální chování. Když svým velice citlivým nosem ucítí hárající fenku, je schopen utíkat i velmi daleko, jen aby ji našel.

Utíkání a toulání může mít mnoho příčin, proto je nutné, aby veterinární lékař vašeho psa důkladně vyšetřil a zhodnotil všechny souvislosti.

Utíkání je často způsobené snahou psa vyhledat hárající fenku, ale může být také projevem jeho loveckých instinktů, špatně naučeným přivoláním nebo i možnou jinou poruchou v jeho chování.

Proto je důležité přesně určit, co je hlavní podstatou problému, než se rozhodnete pro další postup.

Ke každému psovi a jeho problému je potřeba přistupovat individuálně. Můžeme vám poradit, jak přistupovat ke psovi, pokud by jeho problémem byla speciální porucha v chování nebo jak upevnit a zdokonalit nácvik přivolání. Pokud ale dojdeme k závěru, že se váš pes chová zcela normálně a přirozeně a jen je společensky nevhodné a nežádoucí, aby utíkal, můžeme vám nabídnout další možnosti – nejlepším řešením často bývá snížit u psa hladinu testosteronu, který je za toto jeho chování zodpovědný. Nabízí se dva způsoby, jak toho lze dosáhnout.

Chirurgická kastrace - při chirurgické kastraci jsou psovi odstraněna varlata, aby nemohla dále produkovat hormon testosteron. Vzhledem k invazivní povaze zákroku nese ale chirurgická kastrace i určitá rizika. Nehledě na to, že se jedná o proces trvalý, který nelze vrátit zpět, pokud třeba svůj názor změníte nebo pokud nejste s efektem kastrace spokojeni.

Medikamentózní řešení - mnohem snadnější a k psovi šetrnější je metoda použití implantátu, který se aplikuje pod kůži zvířete, podobně jako když se označuje mikročipem. Z implantátu se dlouhodobě uvolňují látky, které blokují chemické signály směřující z mozku do varlat. V důsledku toho přestanou psí varlata produkovat hormon testosteron včetně spermatu a nežádoucí chování psa, které bylo ovlivněno testosteronem, pomalu ustupuje. Účinek implantátu trvá obvykle 6 měsíců a po této době by měl být implantát nahrazen novým. Pokud se majitel již nerozhodne k opakované aplikaci, varlata postupně obnoví svoji funkci a pes se začne vracet ke stejným fyzickým i psychickým projevům, jako před použitím implantátu. Díky této metodě si může každý ověřit, zda by jeho psovi chirurgická kastrace pomohla nebo ne. Pokud by tato zkušební kastrace neměla požadovaný efekt a neomezila nebo nezabránila by problémovému chování, naštěstí by nezanechala na psovi žádné trvalé následky, protože je to metoda plně reverzibilní. Stejně tak, pokud by se vyskytly nějaké nežádoucí vedlejší účinky, jako jsou na příklad zvýšené projevy strachu nebo agrese, i tyto by pak vymizely s koncem účinnosti implantátu.

Pokud i u vašeho psa zpozorujete problémy s jeho chováním, stále jsou možnosti jak mu pomoci! Neotálejte ale dlouho, čím déle trvají, tím složitěji se pak odstraňují. Proto se co nejdříve obraťte na vašeho veterinárního lékaře.